Dobrá máma, nebo skvělá vědkyně? Ženy odcházejí z vědy, jejich důvody mají do osobních daleko
Končí vědecká dráha s narozením prvního dítěte? Podle některých statistik z Česka to vypadá, že to tak skutečně je. Tedy v případě, že se bavíme o vědkyních. Zatímco muži plánují zahraniční stáže a fantastické výzkumy plné nového poznání, ženy po získání doktorátu z vědy kamsi mizí. Proč se to děje a jak to můžeme změnit? Na festivalu AFO v Olomouci o tom s editorkou Heroine Ilonou Kleníkovou diskutovali lékařka Julie Dobrovolná, socioložka Marcela Linková a sociolog Martin Fafejta. Poslechněte si celou debatu Heroine Live o tom, proč se mateřství a věda nemají vylučovat.
V drtivé většině českých rodin čerpají rodičovskou mámy. Zatímco s dětmi na hřišti, u lékaře nebo cestou do školky vídáme především ženy, v bílém plášti u mikroskopu (zjednodušující, víme) si asi většina lidí automaticky představí muže. Skutečná situace ve vědě propastné rozdíly mezi pohlavími jenom potvrzuje. Přestože na magisterském studiu na českých vysokých školách dominují ženy, o doktorát jich usiluje už jen 45 procent. Po jeho absolvování se ve vědě udrží pouhých 28 procent Češek. To je vůbec nejhorší skóre v rámci celé Evropské unie.
Co najdete v novém čísle
- Amerikánka je stejná jako vaše děti. Na obálce nového čísla je režisér Viktor Tauš spolu s „Amerikánkou“ Zdenou Vrbovou
- Vina, trest a odpuštění
- Chci se ti podívat do očí. Lze odpustit pachateli znásilnění? Máme ho chtít pochopit?
- Jak vyhrát stárnutí
Prsa, děloha a spol.
„Polovina lidí, kteří končí doktorát v přírodních vědách, jsou ženy. Na výzkumnou dráhu jich nastoupí 25 procent. O půlku žen s doktorátem v přírodních vědách přijdeme. To je obrovská ztráta potenciálu,“ zdůrazňuje v debatě Heroine Live rozhořčeně Marcela Linková, socioložka a Moje Heroine. Národní kontaktní centrum – gender a věda (NKC), které vede, publikuje data o ženách ve vědě už od roku 2009. „Velká část vedoucích pracovníků v akademii si myslí, že matka dobrým vědcem být nemůže.“
K pohledu Linkové se připojuje i profesorka Julie Dobrovolná, která působí v oboru environmentální fyziologie. „Zatímco moji studenti si na prestižních univerzitách zakládají výzkumné skupiny, z mých děvčat ve vědě nezůstala ani jedna. Je to nesmírně frustrující pro ně samotné i pro všechny okolo.“ Právě facebookový status Dobrovolné o situaci vědkyň posloužil jako inspirace pro aktuální číslo časopisu Heroine, kde o svých rodinách a kariérách mluví několik top českých výzkumnic.
Podle Linkové musejí začínající vědkyně, na rozdíl od svých mužských protějšků, o kloubení rodiny a kariéry přemýšlet prakticky ihned poté, co se pro badatelskou dráhu rozhodnou. „Když jsme s nimi v NKC hovořili, nad vším, co se týká jejich budoucí kariéry, uvažovaly s ohledem na svoje budoucí mateřství. Vědkyně mají často za partnery vědce a velmi často se buď stěhují s nimi jako podpora, nebo naopak musejí zůstávat doma s dětmi. Jsou to osobní rozhodnutí, která úplně tak osobní nejsou, protože se dějí pod tlakem.“ Výzkumy ukazují, že právě období po dokončení doktorátu, kdy je nutné vyjet na delší zahraničí stáž, bývá pro vědkyně kritické.
Poslechněte si živý podcast o ženách ve vědě z festivalu AFO:
Sociolog Martin Fafejta v debatě na festivalu AFO připomíná nebezpečí stereotypů, kvůli nimž nás alternativní modely rodinného fungování a životních drah často ani nenapadnou. Mnoho vědkyň proto automaticky sklouzne do pečující role, zatímco jejich partneři se dále věnují svojí vášni. Na předsudky ženy ve vědě narážejí všude – bohužel i mezi těmi, kteří by je správně měli vést a podporovat. V čele vědeckých institucí je jich v Česku totiž pořád žalostně málo. „Přesvědčení některých mužů na vedoucích pozicích, že ženy nemají syntetické myšlení, které jim umožní dát dohromady velké teorie, je velmi zakořeněné,“ podotýká Linková. Podle Dobrovolné pak mají ženy kvůli stereotypům pocit, že mohou být buď jedno, nebo druhé: buď skvělou mámou, nebo výbornou vědkyní. „Tenhle perfekcionismus nás jednou všechny zabije. Vždycky říkám: nebudete to mít ani černé, ani bílé, ale šedé. Něco zvládnu, něco nezvládnu – a to je dobré!“ K Nobelovým cenám totiž stejně častěji vede kreativita a invence, než přesná měření a tlak na výkon. Pokud bychom tak konečně opustili některé naše rigidní představy o vědecké práci, měly by z toho užitek nejen vědkyně samotné, ale celá společnost.
Proč si ženy neumí v akademickém prostředí říct o moc? Je potřeba se vědě věnovat na sto padesát procent, aby přinášela kvalitní výsledky? Jakou změnu by teď vědkyně nejvíce potřebovaly? A je genderová rovnost luxusem, který si většina organizací prostě nemůže dovolit?
Poslechněte si celou debatu Heroine LIVE s názvem Může být matka dobrý „vědec“? na festivalu Academia Film Olomouc.
